PÁR DNÍ V RAŠKOVICÍCH A VĚŽ V OSTRAVĚ

Po parném dni na stovkách v Bludově jsme se ještě jednou vykoupali v místním přírodním koupališti a využili nabídky Raškováků k přespání u nich na jejich soustředění na Haťoku, které měli společně s mladými hasiči ze Starých Heřmínov. 

Po cestě do Raškovic se ale změnilo počasí a začalo pršet, a tak byla pro přespání zvolena náhradní varianta. Spíme ve Sportovní hale v Raškovicích, kterou už známe z halových štafet. Ráno si odskočíme na závody ve věžích do Nové Vsi v Ostravě, kde poprvé lezeme za vydatného deště, což nám nedělá radost, protože to na žebřících pěkně klouže. V plánu byla i návštěva hasičského muzea, které stíháme na poslední chvíli. To už je krásně a svítí sluníčko, a tak se po prohlídce těšíme pod stany na již zmiňovaný Haťok. Ale i tuto noc zůstáváme na hale, kde se připojujeme k ostatním a probíráme zdravovědu a topografii. 

Ono totiž zase začalo pršet a tak se probouzíme do deštivého rána. Využíváme tedy prostory haly k tréninku rozdělovačů a lezení po žebříku. Po obědě vedoucí vyhodnotili změnu počasí k lepšímu a rozhodli k výšlapu na Prašivou chatu, což s přehledem zvládáme a jsme rádi za trochu sluníčka. Při návratu začíná pršet, což nás ani trochu nepřekvapuje, takže pro jistotu další večer her na hale. 

V úterý ráno vyrážíme na Landek Park, kde se nachází Hornické muzeum a tam míříme. Pan průvodce nás provede šachtou a vykládá, jak na šachtě pracoval už od svých 17.let a že by nikdy neměnil. Na vlastní kůži také vyzkoušíme výcvikovou komorou důlních záchranářů, tzv. dýmnici. Po prohlídce se konečně přesouváme na Haťok, což je hasičský areál, kde se budou trénovat požární útoky a také spát ve stanech po zbytek soustředění. My pomůžeme rozdělat táborák, zahrajeme ještě pár her, než se připraví vše potřebné k útokům, ale to už přichází večer a před námi je dlouhá cesta domů. 

Nezbývá než se rozloučit s novými kamarády, za všechno poděkovat a vyjet k domovu. Vůbec se nám nechtělo, a tak doufáme, že se sem ještě někdy vrátíme a útoky si tady také zaběhneme. Ještě jednou díky, za pěkné dva dny.